Královská indická patří k nejpozoruhodnějším zahájením vůbec. První partie byly sehrány již v polovině devatenáctého století mezi Cochranem a indickým šachistou Bonnerjeem. Velkého rozmachu pak královská indická nabírá ve třicátých, čtyřicátých a padesátých letech minulého století. O její rozvoj se zasloužili takoví velmistři jako David Bronštejn, Isaak Boleslavskij, Jefim Geller, Samuel Reshevsky a další. Z pozdější doby pak jmenujme Garriho Kasparova, Ilju Smirina, Vladimira Kramnika či Hikaru Nakamuru. Počítač nejen dle mého názoru příliš bere v úvahu prostor v šachové pozici, a tak se mu královská indická za černé příliš nelíbí a dává bílému již od úvodních tahů větší výhodu. I to stojí za určitým úpadkem královské indické v poslední době. My ale nejsme stroje, nýbrž lidé. A královská indická nás naučí, z výjimkou snad izolovaného pěšce v ní naleznete všemožné další pěšcové struktury, naučíte se útočit, naučíte se být kreativní… Královskou indickou za černé je třeba doporučit hráčům nebojácným s útočnými choutky a trochu i šachovým bohémům. Vzniká zde řada pozic s nerovným materiálem. Věřím, že si královskou indickou zamilujete, a to i když Vám v prvních partiích bude zůstávat špatný černopolák na g7 tlačící jen a pouze do vlastních pěšců. S rostoucími zkušenostmi věřím, že černými dáte spoustu matů a Vaše figurky bílého zcela zdemolují.
Královská indická nabízí řadu variant. Od té hlavní, přes Saemische, Averbacha, Petrosjana, Makagonova po útok čtyř pěšců. V této přednášce se ale podíváme na variantu s domečkem g2-g3 a několik partií, jež tvořili historii. Protože právě čtyřicátá, padesátá léta jsou to období, kdy se plány vymýšleli a počítače nám do toho tolik nemluvily. Čeká nás těchto pět partií:
Pachman vs. Bronštejn (1946), Zíta vs. Bronštejn (1946), ve kterých černý zdecimoval bílé figury na černých polích (kuriozitou je, že obě partie se odehrály asi čtrnáct dnů po sobě a v obou vítězná kombinace černého započala tahem Vxa1), Reshevsky vs. Bronštejn (1953) ze slavného curyšského turnaje kandidátů, Botvinnik vs. Smyslov (1954), v níž černý ukázal v zápase o titul mistra světa, že tři figury je někdy víc než dáma, a přednášku zakončíme partií Nikolič vs. Gulko (1989), na které si ukážeme, proč je vhodné studovat minulost, znát své partie, partie svých soupeřů i partie minulosti; v této partii velmistr Gulko (mimochodem jediný šachista, který kdy vyhrál mistrovství SSSR i USA) do 17. tahu sledoval partii Larsen vs. Štejn z roku 1970, která se hrála ve slavném zápase SSSR – svět, aby pak správným ústupem své nejlépe postavené figury získal (na rozdíl od Štejna) kvalitu.
Královská indická žije!
Přednáška Martina Kopřivy
Seriál online přednášek vznikl za podpory Města Plzně.
