Přeskočit na obsah

Olympijské ohlédnutí

Družstvo ve složení Matyáš Roubal (ŠK Sokol Klatovy), Makar Honcharov (ŠK 64 Plzeň), Viktoriia Strazhnyk (ŠK 64 Plzeň) a Lukáš Křivka (TJ Sokol Plzeň-Letná) dokázalo na Olympiádě dětí a mládeže 2025 získat v bleskovém turnaji čtyřčlenných družstev bronzové medaile. Luky navíc k tomuto týmovému úspěchu přidal stříbro v kategorii U12. Plzeňský kraj tak dokázal obhájit předloňský výsledek, tenkrát k týmovému třetímu místu v blesku přidal stříbrnou medaili rovněž v nejmladší chlapecké kategorii Makar. Pojďme po stopách tohoto úspěšného tažení do Moravskoslezského kraje, kde se zimní olympiáda konala.

Zahájení

Šachy byly znovu součástí Olympiády – a to je dobře! Kromě klasických zimních sportů se na ODM představily sportovní lezení, taneční sport či umělecká soutěž. Ta se ovšem do celkového pořadí krajů nezapočítávala.

Na Olympiádu jsme vyrazili v neděli brzy ráno od plzeňského zimního stadionu. Šachovou výpravu měla na starosti dvojice Martin Kopřiva a Vojtěch Hodl. Cesta utíkala velice rychle, a tak jsme měli před slavnostním zahájením ještě spoustu času, a tak jsme si udělali zhruba hodinovou procházku po okolí. Pak už následovala společná krajská výprava před třineckou WERK arénou a šlo se na to. Slavnostní zahájení odstartovalo půl hodinovou „pařbou“ s místním dýdžejem. Atmosféra na místě byla suprová, jediným nedostatkem tak bylo velké vedro, které jsme museli snášet v zimních bundách. Na místě byla přítomna řada významných osobností nejen z řad sportovců. Na prvním místě jmenujme prezidenta ČR Petra Pavla, olympijský oheň zažehl tenista Tomáš Macháč, českou hymnu zazpívala skupina Lake Malawi a Olympiádu odstartoval moravskoslezský hejtman Josef Bělica. V publiku jsme si všimli i tančícího Andreje Babiše, pana poslance zmiňujeme i proto, že v pondělí dokonce navštívil šachové hrací prostory. Nedílnou součástí zahájení byl i nástup samotných krajských výprav. Tu plzeňskou vedl hokejista Pavel Francouz.

Posledním naším úkolem bylo dostat se na ubytování. Po zdlouhavé prezenci v recepci jsme se zvládli i navečeřet (Krátce se zmiňme o ubytování a stravě. Byli jsme ubytováni na SOŠ a VOŠ požární ochrany ve Frýdku-Místku, asi jeden kilometr od zámku, na kterém se hrálo. Žádná velká hitparáda jako před dvěma lety v Královéhradeckém kraji to nebyla, ale dalo se. Výhodou bylo, že se na místě nacházela řada kluboven a dalších místností, kde jsme mohli trávit společný čas. Ubytování také průměrné, v pondělí nás překvapilo, že jsme neměli teplou večeři, naštěstí od dalšího dne tento nedostatek pořadatelé odstranili.) a plni dojmů jsme šli spát…

Moravskoslezští organizátoři si pro šachisty připravili ďábelský plán: nejprve vážný turnaj ve čtyřech kategoriích hraný na 7 kol tempem 45 min + 30 s/tah hraný od pondělního rána do čtvrtečního poledne (až na čtvrtek vždy dvě kola v jeden den) následovaný bleskovým turnajem družstev. Jaký to rozdíl oproti ODM 2023, kdy jsme měli v podstatě dva dny volné. Byl to pěkný masakr! Bohužel z Olympiády jako takové moc zážitků nemáme (kromě dvou posledních třetin hokeje a prohlídek Olympijského domu a výstavy). Za dva roky je Olympiáda u nás v Plzeňském kraji, doufám, že program bude volnější… A teď hurá na šachový turnaj!

U12

Přehled dění zahájíme u našeho nejmladšího účastníka, který na sebe strhnul nejvíce pozornosti. Ne snad že by byl nejzlobivější, ale hrál prostě skvěle. Řeč je o Lukášovi, kterému jeho výsledky vynesly stříbrnou medaili! Tak pojďme na to!

Vše začalo povinnou výhrou v prvním kole s posledním nasazeným, která se ale nerodila vůbec lehce. Lukáš nevhodně vyměnil svého střelce a dostal se pod tlak. Odmítl trojí opakování, kterého mohl litovat. Ale soupeř nebyl v útoku důrazný, a tak poslední slovo v partii měl černý. Nakonec zvítězil v jezdcové koncovce (ovšem zdůrazněme, že jezdcovku hrál pouze Lukáš, soupeř se bránil pouze za pomoci pěšců) tak, že si postavil střelce s matem. S Lukym jsme tedy od této chvíle bojovali a snažili jsme se ho přesvědčit, aby nevyhledával výměny a nebál se pozice přiostřit. To se nám (a hlavně Lukášovi) dařilo jen se střídavými úspěchy. A zrovna ve druhém kole to nevyšlo. Ačkoliv nejmladší náš šachista získal slibnou pozici pro útok, znovu si vybral cestu maximálního zjednodušení a partie skončila v remízové věžovce.

Důležitá výhra přišla v kole třetím, kdy Lukáš získal sympatickou pozici černými figurami, ale udělat progres bylo nesmírně těžké. A tak musel pomoci soupeř, který nastražil pastičku. Černý mi nemůže vzít pěšáčka na d4, protože pak odtahem získám dámu! Znamenitý plán měl ovšem jednu drobnou vadu – braní na d4 bylo se šachem! A tak tah Sh7+ byl pouze nemožným tahem. Luky nakonec zvládnul drobnou materiální výhodu uplatnit k zisku celého bodu. Výhra přišla i ve čtvrtém kole, a to bílými, kdy jsme Lukášovi vtloukali do hlavy, že se musí do silného soupeře pustit! Jen tak je možno v partii bodovat. A soupeř, ačkoliv dokázal pozici vyrovnat, se z tlaku nedokázal zcela vymanit, hrubě chyboval a bod byl doma!

V pátém kole jsme se ale museli sklonit před umem mladičkého Daniela Vo z Karlovarského kraje. V online přípravě naši zvolili odbočku později než trenéři soupeře. Luky se tak dostal pod nepříjemný tlak a poměrně brzy hrubě chyboval. Pro šesté a sedmé kolo se ale už příprava podařila. V předposledním kole to bylo hodně nadějné, ale bohužel poslední dílek do skládanky nepřišel. Remíza, a to znamenalo půl bodový náskok před pronásledovateli na dalších místech. O prvním místě již bylo rozhodnuto: to míří na západ Čech, do Varů. Příprava na sedmé kolo byla hodně náročná, ale vyplatilo se. Zvolili jsme riskantní 1. e4 c5 2. Jf3 a6, čímž Luky svého soupeře hodně překvapil. Bylo to neuvěřitelné: plán vycházel, soupeř ztrácel čas (nepamatuji si situaci, kdy by měl Lukíno o dvacet minut lepší čas) a navíc černý stál skvěle! Vytoužená remíza (nebo ideálně výhra) byla blízko. A byť se pozice ještě trochu zkomplikovala (Lukáš namísto Vc2 zahrál taktické Vc1, které nedávalo nic) a vyrovnala, vše dopadlo dobře. Soupeř chybně (na Lukášův čas) reklamoval remízu trojím opakováním. Lukáš toho využil, dalším tahem uhnul a pohrozil matem. Středočeský soupeř, smolař turnaje (nevyhrál totiž jasně vyhranou šestou partii), však už nedokázal matu s omezeným časem na hodinách zabránit. Na šachovnici se objevil mat a stříbro bylo doma! Podívejte se na stříbrnou partii zde. Do Lukášovy sbírky tak doputovalo pět bodů, Daniel Vo získal ještě o bod více. Nejlepší ze čtyřapůlbodových byl Mikhail Lutskiy, a bronz tak míří do Prahy!

U14

Nižší národní ELO přiřklo trochu nespravedlivě až 9. startovní pozici Makarovi. Tomu se ale bohužel vůbec nedařilo černými figurami (0/3), a tak to musel dohánět bílými. Binárním kódem 010101 to dotáhl až na první šachovnici, kde remizoval s pozdějším vítězem Martinem Michalem Mikulkou z Ústeckého kraje (5,5 bodu). Škoda, že sám Makar neměl o nějaký ten bodík více: 3,5 bodu tak stačilo „jen“ na 8. místo. Ještě dodejme, že Makar měl jako jediný plně přípravu na dálku se svým trenérem. Viki s Matyášem jsme plně připravovali na místě my a o Lukyho jsme se na dálku střídali s jeho koučem Pavlem Flajšmanem. Pojďme se ale podívat na všechny partie našeho medailisty z předchozí hradecké olympiády.

Už první partie byla velice taktická a Makar ji černými zahrál naprosto dokonale. Bohužel ale jen do určitého okamžiku. Plzeňský šachista svého soka přehrál, a dokonce získal figuru. Pak si ale bohužel nedal pozor na soupeřův protiútok, který se dal poměrně lehce odrazit, a přehlédl ztrátu dámy. V odpoledním kole nastoupil bílý na královském křídle, pozice se otevřela a pod silným pozičním a časovým tlakem se zhroutila celá pozice černého. Nejméně povedená partie se udála ve třetím kole, kdy Makar v Maróczyho struktuře ztratil figuru, a bod tak připsal soupeř. Jaký to rozdíl oproti čtvrté partii, se závěrečnou kombinací se byl Makar dokonce pochlubit v živém streamu předsedovi ŠSČR Martinu Petrovi. Nutno ovšem objektivně poznamenat, že cesta za nádhernou kombinací byla poměrně vydřená a rozhodně ne korektní. Ale co, na to se nikdo ptát nebude, Talovi to také vycházelo. Mrkněte sami na rozhodující oběť nejcennější figury, stačí kliknout zde.

Bohužel Makar se nedokázal nastartovat přidáním další výhry v řadě. Černými získal poměrně slušnou pozici, leč pro něj bez tolika oblíbených taktických zápletek. Vyrojila se z toho nepřesnost a soupeř si nakonec došel pro bod. Naštěstí do posledních dvou kol dostal náš mladý šachista bílé kameny. V šestém kole to opět byla jízda nahoru-dolů. Ale bylo cítit, že Makarovi to nešlape tak přirozeně. I zde se dostal s pražským soupeřem Janem Bárou pod tlak. Ale nakonec to byl Makar, kdo mohl partii zakončit dříve. To se sice nepovedlo, ale i pozdější výhra ve věžové koncovce znamenala bod do tabulky. V posledním kole si pozdější vítěz celého turnaje pohlídal Makarovy útočné choutky a bezpečně remizoval. Kromě Ústeckého kraje měl své zastoupení na stupních vítězů i Moravskoslezský a Pardubický kraj, a to zásluhou druhého Matěje Mydláře a třetího Jiřího Boušky. Oba nasbírali stejně jako čtvrtý královéhradecký Václav Kroulík 5 bodů.

U16

Matyáš potvrdil, že jeho síla je především v taktice a rychlejším tempu. V bleskovém turnaji byl nepostradatelným a velice důležitým členem týmu. Nicméně ve své kategorii U16 to nebylo nejideálnější. Chcete důkaz první věty tohoto odstavce? Vážné tempo: 3/7, v blesku to pak bylo výborných 9/13. K týmovému turnaji se vrátíme později, teď se pojďme podívat do turnaje šestnáctiletých.

Klatovský šachista odstartoval dobře, kdy takticky porazil posledního nasazeného. Druhá partie byla poměrně krátká, Matyáš skvělým (byť teoretickým) 11. Jd5! svého soupeře zaskočil a donutil chybovat. Bohužel k potrestání nedošlo, chyba byla oplacena a hráči se shodli na remíze. Zlomová byla třetí partie. V ní pardubický soupeř získal pěšce, černý měl ale kompenzaci ve dvojici střelců. Matyáš se dlouho bránil skvěle, pak ale přeci jen soupeř získal rozhodující výhodu. Náš reprezentant se ale nevzdal a dokázal přejít do koncovky nestejnobarevných střelců, která byla objektivně remízová. Soupeř hledal cestičku k výhře a nakonec se dočkal průlomu, který Matyáš bohužel přehlédl.

Ve čtvrté partii získal náš hráč hrající bílými příjemnou pozici a navíc soupeře tlačil čas. Bohužel se pak rozhodl vyměnit několik figur a soupeři se shodli na remíze. Bohužel se od třetí partie přestalo dařit černými. V pátém kole Matyho překvapil v zahájení karlovarský šachista, jehož útok byl zkrátka brutální. V šesté partii zase bílý udělal v pozici černého řadu pěšcových slabin, s tím si Matyáš poradit nedokázal. Pro sedmé a závěrečné kolo byl Matyáš odsouzen k poslední šachovnici, kde byl jeho soupeřem Ladislav Vojtěch, který do té doby vůbec nebodoval. A dlouho se zdálo, že zrovna jediný svůj bod připíše proti našemu hráči, kterému se útok nepovedl. Soupeř i získal kvalitu (ale za černopolného střelce). Místo toho aby ji vrátil, neuváženě si ji ponechal a po zásluze přišel trest po černých polích. Partie k přehrání zde.

Maty vstupoval do turnaje jako sedmý nasazený a první dvě kola nás naplňovala mírným optimismem. Bohužel prostředek turnaje se nevyvedl podle představ. Nakonec klatovský šachista získal 3 body, což stačilo na 12. místo ve vyrovnaném turnaji. Z vítězství se radoval první nasazený Bayarjavkhlan Delgerdalai hrající za Zlínský kraj. Ten stejně jako jeho moravskoslezský kolega Matěj Jaššo uhrál 5,5 bodu. Pomocné hodnocení přiřklo bronz Vojtěchu Starému z Pardubického kraje. Smolařem vážného turnaje byl jistojistě královéhradecký tým, protože všichni tři jeho chlapečtí reprezentanti obsadili smolné čtvrté místo. Sourozence Kroulíkovy doplnil v nejstarší věkové kategorii Lukáš Zelba.

Dívky

Úvodní kola nezastihla v dobré formě Viki, která prohrála tři úvodní partie. Především tak bylo nutné pracovat na psychické stránce, věděli jsme, že Viktorka šachy hrát umí, jen teď bohužel nechodí výsledky. I proto (a samozřejmě nejen proto) byla Viki po domluvě v celém týmu i za této situace do bleskového turnaje postavena na třetí stůl. První deska pak připadla Matyášovi, kterému jsme věřili, že může udržet spoustu kvalitních borců. Jemu se ale povedlo mnohem víc! To vše jsme museli vyřešit už v pondělí, kdy byl deadline pro odevzdání soupisek. Ale nepředbíhejme a vraťme se zpět za naší jedinou šachistkou…

S Lindou Slívovou se bránila urputně, ale izolovaný pěšec c5 byl zkrátka slabý. Navíc pak přišla ztráta kvality a bylo po partii. Ve druhém kole již byla Viktorka favoritkou, když hrála s poslední nasazenou hráčkou z Libereckého kraje. Ale tentokráte se vůbec nepovedlo zahájení. Přišla brzká ztráta pěšce a pozice se rychle sesypala. Ačkoliv plzeňská hráčka dlouho bojovala, vybojovat byť jen půl bod se nepodařilo. Bylo třeba začít dělat body. Blízko k tomu bylo ve třetím kole, kdy Viki několikrát získala nadějnou pozici. Nicméně na více místech pokračovala pasivněji, než by bylo zdrávo, a ze zisku bodu se radovala jihočeská soupeřka.

Zlom přišel ve čtvrté partii, kdy se naše hráčka utkala s podobně se trápící soupeřkou z Pardubického kraje. Ta již v devátém tahu přišla o figuru a zbytek byl jasnou záležitostí. Viktorčina forma šla nahoru, o čemž svědčí pátá partie se Sofií Myronovou. Výhodu bílých figur proměnila plzeňská šachistka v útok na krále a zisk pěšce. A ačkoliv realizace výhody nebyla v dámské koncovce jednoduchá, Viktorie si s tím nakonec poradila. Úžasná spolupráce se povedla v šestém kole, kdy naší soupeřkou byla Nikola Kůsová, hráčka z Karlovarského kraje. Já jsem vymyslel, že by bylo dobré se proti teoreticky naladěné protihráčce vyhnout klasickým pozicím. A tak se zrodila myšlenka zahájení 1. e4 c5 2. b3. Poté přišel na řadu Vojta, který Viktorku toto zahájení „naučil“ a seznámil ji se základními plány. Ale nejlepší dílek do skládačky přidala sama Viktorka, která partii zahrála prostě skvěle. S aktivnějšími figurami otevřela pozici a získala pěšce, kterého později uplatnila ve věžové koncovce. Tak by se dala shrnout nejlepší Viktorčina partie, kterou si můžete přehrát zde. Binární kód, který nám do této doby Viki předala (000111) byl utnut v kole sedmém. Los nám přisoudil druhou nasazenou WFM Jakubši, nezbývalo nic jiného než se o výsledek poprat v sicilské. Ukázalo se, že to byla dobrá volba. Partie se Viktorce povedla, a byť nakonec bílá dostala příležitost hrát partii na výhru, černá partii udržela.

Viktorka nakonec dokázala získat 3,5 bodu ze sedmi možných a vylepšila své nasazení z devátého místa na sedmé, což je jistě pozitivní. Kterákoliv hráčka z kraje by to měla v této konkurenci těžké, zvlášť z toho pohledu, že konkurenceschopné hráčky narozené v roce 2009 a 2010 prostě nemáme. Viki tak musela bojovat i s o dva roky staršími hráčkami, což je znát. Nicméně mezi doprovodem vedla diskuse, zda nepřidat do olympijského turnaje jednu dívčí kategorii. Dařilo se především moravským hráčkám. První místo obhájila Lucie Rybáčková reprezentující Kraj Vysočina (5,5/7), o půl bodu méně získala její přemožitelka z posledního kola Amálie Zádrapová hrající za Zlínský kraj. Jen horší pomocné hodnocení přisoudilo bronz domácí Viktorii Buchtové.

Blesk

Jestli byl dosavadní program náročný, pro blesk snad slovo vystihující tempo, v jakém byl turnaj odehrán, ani neexistuje. Několikrát se stalo, že rozhodčí začal odpočítávat začátek dalšího kola ještě předtím, než mu byly odneseny výsledky. Vše muselo klapnout snad na minutu přesně. Turnaj to byl hezký, rovněž ale i psychicky náročný, hektický a plný zvratů. Nezbývá než organizátorům pogratulovat, že to zvládli, byť dle mého skromného názoru to bylo na úkor nějakého dalšího komfortu a možná i zdraví.

Než se podíváme, jak se vedlo našemu týmu, připomeňme si minulou ODM 2023, kde jsme hráli ve složení Marek Janouš, Matyáš Roubal, Makar Honcharov a Adéla Janoušková. Tenkrát jsme měli po dvanácti kolech (ze třinácti, hrálo se systémem každý s každým) na třetím místě náskok a medaili nadosah. Stačilo nám neprohrát se Středočechy. Bohužel se nám ale poslední kolo nepodařilo dle našich představ a přišla těsná prohra 1,5:2,5. Naštěstí nás zachránil jediný možný výsledek v zápase Hlavní město Praha vs. Ústecký kraj. Remíza 2:2 znamenala, že si oba kraje rozdělily čtvrté místo a bronz nechali nám. Zápas byl velice dramatický a na remízu rozhodně nevypadal… Výsledky z této Olympiády naleznete zde, k partiím se můžete vrátit zde a zde a vůbec všechno info k Olympiádám naleznete pod tímto odkazem. No co si budeme povídat… Myslel jsem si, že minulou ODM už nic nepřekoná. To jsem se šeredně spletl. Pojďme se podívat, jak se turnaj vyvíjel…

V prvním kole nám los přidělil Jihočeský kraj, outsidera celého turnaje. Ale zápas není vůbec snadný, protože velice rychle a po snadném útoku prohrává Makar. Jinde ale stojíme dobře: Viktorka honí soupeřova krále po šachovnici a i Matyáš útočí. Byť jsou obě partie delší, než by mohly být, výhry přicházejí. Nakonec je z toho vítězství 3:1, protože Lukášova soupeřka jednotahově ztratila střelce. Na řadu přichází soupeř z Karlovarského kraje, s nímž už jsme sehráli 4 partie ve vážných turnajích. Matyáš ukazuje formu (tu bohužel postrádá Makar, který ve vyhrané koncovce hrubě chybuje a je vůbec rád, že zachrání remízu) a v koncovce matí svého soupeře. S vítězem kategorie U12 bojuje Viki. Je sice pod tlakem, ale nakonec zachrání remízu v nestojnebarevných střelcích. Bohužel pak prohrává na poslední desce Lukáš, který se dostal do pasivní pozice a následně navíc ztratil kvalitu.

Velká zkouška přišla ve třetím kole, kdy jsme hostili favority z Královéhradeckého kraje. Do Matyáše se soupeř pořádně opřel, ale jeho oběť byla všechno, jen ne korektní. Bílý si vše pohlídal. Ale vyloženě trápit se začal Makar, který stál již brzy po zahájení velice zle a ztratil kvalitu. A tak Matyáše musely podpořit zadní šachovnice. Viktorčin soupeř strašnou hrubicí dovolil bílé matovat na g7, zatímco Lukáš ustál útočné choutky své soupeřky. Slavně vítězíme 3:1 a dostáváme se na první místo po třech kolech! Nicméně bohužel ve čtvrtém kole přichází vystřízlivění: překvapivě prohráváme s Olomouckým krajem 1,5:2,5, a to ještě Lukáš skvěle zachraňuje připrohranou koncovku. K němu se navíc přidává Maty, kterému vychází všechno, na co sáhne. Má sice figuru méně, to ale neznamená, že by partii nedokázal otočit. Tím ale příval dobrých zpráv končí. Makar se nemůže chytit a opět dělá z výborné pozice prohru. Nenechává ho v tom sama Viki, která poznává, že bez figury to zkrátka nejde. Prohráváme tak nejtěsnějším rozdílem 1,5:2,5. Hodně bolavá prohra, o které jsem si myslel, že nás bude mrzet. Nicméně i soupeři v průběhu turnaje ztráceli, bylo to nesmírně vyrovnané. Následovala asi sedmiapůlminutová pauza na občerstvení, podání léků na srdce a mohlo se bojovat dál!

Léky na srdce nezabraly, po zápase s Libereckým krajem padáme do mdlob všichni. Lukáš se srdnatě brání útočící soupeřce, ale v okamžiku, kdy si člověk říká, že nejhorší má za sebou a má aspoň střelce více (byť se stále ohroženou pozicí), mu padá praporek. Viktorie má po osmi tazích figuru méně, Makar si v koncovce nalezl do vidle a ztratil jen kvalitu. To na první desce přehlížíme jen oba skvělé centrální pěšce (to v důsledku znamená, že soupeř matí v pěti tazích)… No nic, zkraťme to. Viktorčin soupeř dává jednotahově a zbytečně figuru nazpět, jednotahově ztrácí figuru i hráč na druhé desce a na první to hraje liberecký soupeř tak špatně, že nejenomže nedává mat, ale i ztrácí dva pěšce a dokonce partii prohrává. Neskutečný zápas, diváci omdlévají, chtějí oddych, ale rozhodčí nás už popohání k dalšímu kolu…

Družstvo přebíhá celý sál, neboť se přesouváme z prvního stolu na sedmý. Situace je nepřehledná, zhruba tak jako v předchozím zápase s Libercem. Po boji vítězíme 2,5:1,5, ale já si celou dobu myslím, že jsme hráli 2:2. Inu, zase zvraty. Začněme u Viktorky. Ta zvládla zahájení a střední hru naprosto skvěle, pak se ale špatně rozhodla vyměnit věže a dámy a její volný pěšec, který v mezidobí doběhl až na d7, byl rázem slabý. Koncovku již protihráčka zvládla. Partii bezpečně zvládnul na čtvrté šachovnici hrající Lukáš, který využil materiálního zaváhání. Matyáš sice ztratil piona, ale partie nějaký způsobem skončila remízou. Hotová zvěrstva se děla na druhé desce. Když už se zdálo, že se pozice černého hroutí, rázem jsme byli v koncovce, která byla ovšem pro Makara více než nepříjemná, byť stroj stále ukazoval 0.00. Nicméně pak soupeř dosáhl přeci jen jasně vyhrané pozice. Tak třeba v 61. tahu úplně bohatě stačilo, aby si postavil dámu. O pět tahů později zase stačilo, aby si postavil jezdce. Za další dva a tři tahy mohl zase jednotahově vyhrát černý. Když už se zdálo, že partie skončí remízou, objevilo se na šachovnici neuvěřitelné 76. Kf7?? a rázem vyhrává černý. V této situaci začínám chápat, proč některé kraje nominovali za trenéra či vedoucího výpravy nešachový doprovod. A vlastně proč sem nedat odkaz na Makarovu partii, pobavte se sami zde. Ale tato dvě těžká vítězství znamenají jednak to, že se neustále držíme v popředí, ale také to, že se chytil Makar a začíná nám dělat klíčové body! Ne vše musí zůstat na Matyášovi… Tím ale nechtěně trošku snižujeme výkon Viktorky a Lukáše a to bychom nechtěli – ti také přidávali klíčové body… Bez nich by to nešlo.

V sedmém kole narážíme na vedoucí Hlavní město Praha. A body jsou blízko! Viki sice po drtivém tlaku soupeře kapituluje, ale velmi dobře manipuluje s figurkami Lukáš. Opatrně manévruje a dostává pozici do vyhrané pěšcovky. Bohužel pak přichází nepochopitelná chyba: místo sebrání pěšce se král nesmyslně vydává zpět. Tento zkrat bohužel stojí zápasový bod. Není to ale vůbec jasné. Matyáš je objektivně prohraný a jen zázrakem udrží po téměř sto tazích koncovku s kvalitou méně. Makarovi se sice povede získat pěšáčka, pozice je však zablokovaná a nedá se dělat nic víc, než souhlasit s remízou. Domácí favorité jsou dalšími našimi soupeři. Velké naděje vkládáme do Lukášovy pozice. Stojí dobře a navíc soupeři dochází čas. Nakonec to ale mnohdy s pouhou vteřinou na hodinách zvládne a je to Luky, kdo kazí svoji pozici. Na první desce se užuž radujeme z bodu, ale černý přežívá svou smrt a nakonec je to právě on, kdo staví dámu jako první. Na bod to nevypadá ani u Viktorie. Ta se se svojí kolegyní pustila do výměnné francouzské a po drobné šarvátce ještě ztratila pěšce, kterého ovšem soupeřka nedobrala nejideálnějším možným způsobem. I tak ale získala pěšcovou koncovku s pěšcem více. Ten pěšec je navíc vzdálený, krytý a volný. To ovšem neznamená, že ho Viktorka nemůže sebrat! Pak protihráčka ztrácí dalšího pěšce a rázem na třetí desce bere bod Plzeňský kraj! Na závěr jsme si opět nechali našeho hráče z kategorie U14, protože na popis jeho partie budeme opět potřebovat o několik řádek více. Makar musí odevzdat figuru, aby neprohrál hned, a tak se zdá, že prohraje až za chvilku. Ale nevzdává se a aspoň běží svými pěšci dopředu. Soupeř sice dělá totéž, ale na Makara nemá: tomu totiž doběhnou pěšci až na f2, g3 a h2. No ale pak přicházejí oboustranné hrubky. Náš hráč partii ještě okoření tím, že udělá nemožný tah. No ale nakonec to na bod stačí. Remizujeme 2:2 a my si musíme dát mokrý hadr na hlavu…

Tabulka je i nadále nesmírně vyrovnaná: druhá Vysočina má jen pětibodový náskok na deváté Ústí. My ale jdeme na zlepšující se Středočechy. Do drobné krize se dostává Matyáš, který padl po druhé v řadě. Viktorka se rychle dostala pod silný útok a brzy musela vzdát. Naději nám dodal Makar, který nakonec zdolal svého soupeře matovým útokem ve věžové koncovce. Na vítěznou poslední partii z vážného turnaje proti Tomáši Gernertovi Lukáš tentokráte bohužel nenavázal. Jeho soupeř měl tentokráte více ze hry a Luky se jen se štěstím zachránil v jezdcové koncovce s pěšcem méně. Bohužel tak prohráváme 1,5:2,5 a z posledních tří kol jsme dokázali vydolovat pouhopouhý bod. Sen o medaili se vzdaluje. Byť se osobně přiznám, že v tak zběsilém tempu, v jakém se hrálo, šly jakékoliv myšlenky stranou. Po prohře následovala poslední pauza, a tak jsme vyhnali děti na vzduch. Čekají nás poslední čtyři kola, a to se silnými soupeři. Aktuálně jsme šestí se čtyřbodovou ztrátou na druhý Moravskoslezský kraj.

Už dlouho si nepamatuju nějaké klidné kolo, naštěstí přichází teď se silným Krajem Vysočina, který je před námi. Makar získává hned v zahájení figuru a vyhrává velice snadno. (To nešlo vyhrávat takto i předtím?) Na Makara navazuje Lukáš, i ten brzy odebírá soupeři figuru. Zbytek je v Lukyho podání jasnou záležitostí. Viktorka bohužel dovolila soupeři získat silného ‚d‘ pěšce, byť to byl nakonec pěšec ‚a‘, co došel do dámy. Tři body do tabulky ale zpečetil Matyáš. Ten dlouho uplatňoval pěšce, a byť se nakonec soupeřka dostala na správnou cestu k záchraně, ta byla nesmírně složitá. Raději tak obětovala figuru za náznak protiútoku, který ale Matyáš skvěle odvrátil. V souboji o bednu prohrává Zlínský kraj s Královéhradeckým a Moravskoslezský připisuje cenný bod za remízu s Prahou. Na druhé místo se díky výhře 3:1 nad Ústeckým krajem dostávají Středočeši. My jsme ve skupince sedmnáctibodových, která dělí 4. místo.

Dlouho jsme Vám nepopisovali dramatický zápas. No a tak Vám to vynahradíme! Odteď se budou až do konce dít věci! 11. kolo a souboj s Jihomoravským krajem. Začněme ale suše: Makar stál celou dobu dobře, pak vyhraně a nakonec vyhrál. Bod se zdál být na spadnutí i na trojce, Viki byla blízko zisku kvality, ale nakonec se spokojila jen s lepší dvoupárovou koncovkou s pěšcem více. Bohužel se ale s malým počtem sekund na hodinách neorientovala nejlépe a soupeř byl s pěšci nakonec rychlejší. Matyáš svého soupeře v zahájení přehrál a získal materiální výhodu. Stačila však jen trocha nepozornosti, jeden špatný ústup a pozice se rázem otočila: koncovku měl vyhranou soupeř. Jeden neopatrný šach jej však zbavil figury a se zbytkem už si věděl Matyáš rady. Snad ještě větší zázrak (mrkněte zde) se udál na poslední šachovnici. Zde Lukáš obětoval figuru v domnění, že získává pěšce. Místo toho však skončil v koncovce s figurou méně. Soupeřovi se navíc povedlo vyměnit dámy, a tak zápas těchto hráčů skončil ve střelcové koncovce. Nutno ovšem podotknout, že střelce měl jen černý. Přesto to však byl bílý pěšec, který jako zázrakem došel do dámy jako první. Neskutečným způsobem vyhráváme 3:1 a ani nemáme čas sledovat tabulku. Ta se vždy objeví až v průběhu kola následující. Tak aspoň vězte, že Středočeský kraj prohrává s Pražany 1,5:2,5 a Olomoucký kraj si překvapivě vyšlápl i na Zlínský kraj, s kterým se utkáme ve dvanáctém kole. Jsme na děleném třetím místě právě za Středočeským krajem, pomocné hodnocení máme ovšem horší.

I zápas se Zlínským krajem je dramatický. Jinak to ani neumíme. Lukáš se na poslední desce brání, má horší čas, ale zase má figuru více. Byť zahraje tah mnohdy jen na pár sekundách, partii nakonec dovede do vítězného konce. Na třetím stole také vyhrávají černé kameny, a to znamená jediné: je srovnáno. U Makara se vracíme do módu otáčení partií. Jednoduchou taktikou totiž přišel Makar o figuru, a tak musel vynaložit veškeré své úsilí, aby partii zamotal. To se povedlo, zkrátka a dobře, černému zůstalo příliš mnoho pěšců. Naše zraky se upínají k první desce, kde bojuje Matyáš s Delgerdalaiem Bayou, který nedávno bojoval proti samotnému Davidu Navarovi. Černý má iniciativu a nepříjemně tlačí, ale bohužel pro něj ustupuje králem tak nešťastně, že mu pohotový Matyáš nasazuje vidli. Vítězíme 3:1! Naši aktuální soupeři přidávají třetí prohru v řadě a odstřelují si medaili. Cítíme velikou šanci, jelikož zaváhali i naši konkurenti ze středu Čech. Ti nezvládli ani druhý těžký duel v řadě a opět prohráli nejtěsnějším možným rozdílem, tentokráte s aktuálně druhými Severomoravany. Až v průběhu posledního kola se dozvídáme přesné pořadí po dvanácti kolech: 1. Hlavní město Praha 29 bodů a jisté první místo, 2. Moravskoslezský kraj 25 bodů, 3. Plzeňský kraj 23 bodů, 4. Středočeský kraj 20 bodů, ale lepší pomocné hodnocení než my. Dvacet bodů má i Jihomoravský, toho ale čeká souboj s prvními. Je to tedy jasné, jsme ve stejné situaci jako před dvěma lety. Remíza nám stačí na bronzové medaile, při prohře jsme na 99 % bez cenných kovů. Otevírá se opona nad neuvěřitelným finále, vezměte si neurol a pojďte si přečíst tento dramatický příběh.

Kapitán Středočechů říká s úsměvem veliteli pardubických (ne, to není začátek vtipu): „Když je porazíte, máš u mě flašku.“ Dává to smysl, Středočeský kraj hraje se suverénně předposledním Libereckým krajem, tady ztratit prakticky nemůže… Ale věnujme se našemu zápasu. Ten se vyvíjí tak nějak průměrně. Matyáš si sice bohužel vybírá slabší chvilku zrovna v tomto zápase a brzy prohrává, na druhé a čtvrté desce ale dominujeme. Celková remíza je na spadnutí. V tu chvíli říkám Viktorce, aby nabídla remízu, její pozice (má dvě figury proti věži a dvěma pěšcům) je kvůli soupeřovi aktivní věži ohrožena a remíza by se nám hodila. Soupeř odmítá, hraje se dál. Bohužel ale hrubě chybuje Makar, který zničehonic prohrává. Škoda, že zrovna teď, po nepovedeném startu se rozjel k velkolepému výkonu. Nezbývá nic než výhra na posledních dvou. Drama na třetí šachovnici nebere konce, a tak se pohledy upínají právě na tuto partii. Jaké nemilé překvapení na nás čeká, když pohlédneme na čtvrtou desku, kde králové stojí na černých polích. Luky prohrál. Jak je to možné? Inu: „Postavil jsem si dámu a dostal jsem mat na první řadě,“ říká zklamaně náš medailista. Jsme zklamaní a ani nakonec nevnímáme, že Viki dala soupeři vidličku. Přesto se hráči domluvili na remíze… Smutně odcházíme do salónku, převléci se. Rodičům píšu zprávu, že to bohužel nevyšlo… Pak přicházíme na pět minut o signál…

„Gratulujeme!“

„Bronzové medaile, to je super!“

Nevěřím vlastním očím. To není možné! O opaku nás až přesvědčí pohled na internet. Opravdu jsme bronzoví. (A dokonce při naší výhře bychom byli druzí!) To se jak stalo? Koukáme na výsledky a Středočeši pouze remizovali 2:2. A vlastně až při psaní těchto řádků si uvědomuji, že byl nesmírně důležitý zápas i mezi „Prahou a Brnem“. Tento zápas skončil 2:2, kdyby ale vyhráli Moravané, i přesto, že po dvanácti kolech měli oproti nám horší pomocné hodnocení, nakonec by nás také přeskočili. Nyní si přehrávám jejich partie a aspoň zde to zřejmě byla korektní remíza 2:2. Dvě partie klidné remízy, druhé dvě skončily hrubkami na každé straně. Ale zápas Středočeského kraje, to byla neskutečná jízda…

Nedá mi to a večer se ptám kolegy na pokoji, zástupce Středočeského kraje, co se jim v zápase přihodilo. Tak prý takto: „Na prvních dvou deskách rychle vedeme 2:0. V tu chvíli na třetí desce, kde za nás hraje holčina, která dosud uhrála 9,5/12, máme kvalitu víc a takřka matový útok, a na čtvrté desce má náš borec (ano, smolař turnaje Tomáš Gernert) věžovou koncovku, kde kromě tří pěšců na královském křídle pro obě strany má Tomáš navíc dva volné spojené pěšce na královském křídle a minutu náskok. Kapitán tedy odchází sledovat váš (plzeňský) zápas…“ Po návratu to musel být neskutečný šok. Obě tyto partie (k přehrání zde a zde) však sousední kraj dokázal prohrát (na serveru svítí ještě k tomu všemu špatný výsledek)! Neskutečné. Večer si během hraní deskovek nacházíme tři minuty na přehrání těchto dvou partií. Nevím, zda jsem viděl někdy něco horšího (nebo lepšího?). Každopádně nám to zase vyšlo. Jezdí s námi totiž štístko…

Stačí vlevo neprohrát bílými a vpravo černými a bronz putuje do Středočeského kraje…

Závěr

Velice rychle se přešlo na květinový ceremoniál… S Lukášem přicházíme na ceremoniál právě včas, akorát ho ženou na pódium! Prvních šest hráčů, hráček a týmů v každé kategorii. Kromě pohárů hráči získali i plyšového rysa Boryse, maskota Olympiády. Vše se nemohlo obejít bez společných fotek medailistů i nás krajských reprezentantů. A nyní už zase velice rychle na medailový ceremoniál.

Seběhnout kopec, abychom byli na místě včas. Stupně vítězů si nejprve užil Luky, potom i celý tým. Děti pak od plzeňského vedení obdržely navíc nealkoholické šampaňské. Ceremoniál vyvrcholil předáváním medailí hokejistům. Poté se všechny kraje seřadily do čtrnácti dlouhých řad a v pořadí od posledního se vydaly na pódium. Plzeňský kraj skončil v bodování krajů nakonec na pěkném osmém místě, pomohlo k tomu celkem 13 medailí (5 zlatých, 3 stříbrné a 5 bronzových). Druhé místo bylo dělené: rozdělily se o něj Hlavní město Praha a Královéhradecký kraj. Olympiáda byla zakončena!

Nemohli jsme si nechat ujít poslední večeři. Po ní začala první fáze balení a úklidu a pak už se šlo na věc – deskovky volají! Tentokrát se k nám přidal Olomoucký kraj, a tak jsme nejprve hráli Výbušná koťátka a poté naše oblíbená Krycí jména a Jízdenky, prosím! Děti si užily poslední (prodlouženou) večerku a už se těšily na zítřejší návrat. Ten proběhl v pátek 31. ledna bez sebemenších problémů, i cesta zpět nám utekla velmi rychle.

Poděkování patří všem, ale především dětem za to, jak skvěle zvládly náročný program. S Vojtou jsme nemuseli řešit sebemenší problém. Musím si pochválit fantastickou atmosféru v týmu, byli jsme super kolektiv. I to se zřejmě propsalo do výtečných výsledků… Takže ještě jednou: díky všem!

Na závěr ještě malé shrnutí. Jak se nám dařilo proti ostatním krajům a jak byl Plzeňský kraj úspěšný v tvrdé konkurenci? Mezi naše „oblíbené kraje“ budou zcela jistě patřit Liberecký kraj a zejména pak Kraj Vysočina a Královéhradecký. Především poslední dva zmíněné týmy zde na Olympiádě předvedli skvělé výkony: Vysočina skončila čtvrtá v blesku a zásluhou Lucie Rybáčkové brala i zlato v kategorii dívek, hráči z Královéhradeckého kraje pak ve třech kategoriích jednotlivců jen těsně nesebrali žádný cenný kov. Nejspravedlivější byly naopak souboje s kolegy z Karlovarského kraje, tam to skončilo plichtou! Naopak nejvíce se nám nedařilo s domácími a s hráči z Pardubického kraje.

Pojďme se ještě podívat na medailovou tabulku krajů. Před dvěma lety jsme byli jedním ze tří krajů, kterému se podařilo na ODM získat dvě medaile. A i letos jsme byli mezi nejlepšími! Dle průměru umístění z pěti disciplín jsme sice „až“ na sedmém místě, ale ziskem dvou cenných kovů se kromě nás mohou pyšnit již jen Hlavní město Praha a kraje Zlínský a Pardubický. Z nich máme třetí nejlepší bilanci (0-1-1). Nesmíme ale zapomenout na suveréna letošní olympiády, totiž Moravskoslezský kraj. Ten získal čtyři cenné kovy (0-3-1), ale vytoužená zlatá medaile mu unikla.

Tak v roce 2027 u nás – v Plzeňském kraji!

Odkazy

Fotogalerie