V neděli 22. ledna odjela naše výprava ve složení Makar Honcharov (ŠK 64 Plzeň), Marek Janouš (Klub šachistů Říčany 1925), Adéla Janoušková (ŠK Líně) a Matyáš Roubal (ŠK Sokol Klatovy) pod trenérským dohledem Pavla Flajšmana a mé osoby spolu s hokejisty, krasobruslaři a zraky na Olympiádu dětí a mládeže (webové stránky akce), která se tentokráte konala v Královéhradeckém kraji. Po několika hodinách cesty jsme dorazili do krajského města, kde se k nám přidala další část výpravy zahrnující lyžaře, biatlonisty, běžce na lyžích apod. Spolu jsme pak sledovali úvodní ceremoniál, nástup jednotlivých krajských výprav (naším vlajkonošem byl známý hokejista Jaroslav Špaček) a slavnostní zažehnutí olympijského ohně. Poté jsme se přes Trutnov a Novou Paku vydali do našeho ubytování, do hotelu Clarion (resp. hotelu Pinia). Měli jsme tu výhodu, že v místě ubytování se konal i šachový program.
Dvoudenní rapid turnaj se hrál ve čtyřech kategoriích, KM ŠSPK na akci nominovala výše uvedené šachisty (kategorie byly hoši 2007 a ml., 2009 a ml., 2011 a ml. a dívky 2007 a ml.) a musím uznat, že vybrat naše favority nebylo zrovna nejlehčí. Pojďme k turnaji a začneme kategorií dívek. Adéla Janoušková nejprve remizovala s první nasazenou Beátou Březíkovou a po třech kolech byla v těsném závěsu za nejlepšími. V kolem čtvrtém ale smolně prohrála, když se snažila hrát na výhru pozici s pěšcem víc. Adéla nakonec uhrála 3,5 bodu ze 7 partií a skončila na osmém místě ze 14 účastnic. Obhájila tak své nasazení. Výsledky zde.
První kolo hrál na prvním stole i Marek Janouš, a s jedním z favoritů turnaje dokonce bojoval o výhru. Marek se několikrát dostal i do hledáčku GM Martina Petra, který turnaj živě komentoval. Po první dnu měli bodový náskok dva hráči, kteří zbytku startovního pole utekli. Druhý den začal Marek velmi dobře, když zvítězil nad Jakubem Šimonem Šimůnkem. Většinou doufáme v co možná nejlepší pomocné hodnocení, tentokráte to ale Markovi nepomohlo. Po šesti kolech se Marek totiž dostal na třetí pozici (jen o Buchholz) a do závěrečného kola vyfasoval klubového spoluhráče Jáchyma Němce, hlavního favorita turnaje. Mára bohužel s pozdějším vítězem prohrál, což jej odsunulo na konečnou 7. pozici. Marek uhrál 50 % bodů a polepšil si oproti nasazení o jednu příčku. Výsledky zde.
Nejlépe nasazeným hráčem z našeho čtyřlístku byl Matyáš Roubal (byl nasazenou pětkou). Tomu se ale v turnaji příliš nedařilo, a to zvláště černými figurami. Výhra ve čtvrtém kole nám dala naději na skvělý výsledek (t. č. byl Matyáš pátý), ta však vzala za své po prohře v kole pátém. Matyáš sice zůstal pátý, ale ti nejlepší odskočili. V závěrečném dvoukole navíc Matyáš uhrál jen 0,5 bodu a skončil celkově na deváté pozici. Výsledky zde.
Na závěr jsme si nechali brilantní a nervydrásající podívanou v podání Makara Honcharova. Ten sice v úvodním kole prohrál s nasazenou dvojkou, ale pak přidal hned tři body v řadě, což je samo o sobě výborné, vezmeme-li v potaz velkou vyrovnanost turnaje. Po čtyřech kolech byl tak Makar na druhém místě a čekala ho bitva černými s nasazenou jedničkou (a světovou pětkou ve své kategorii) mistrem světa Jiřím Bouškou. Makar sehrál partii velice odvážně a stál velmi dobře. Pak ale partii pokazil a nakonec se soupeři shodli na remíze. Druhý den ráno získal v šestém kole Makar figuru, kterou po dlouhém boji nakonec uplatnil. Drama se však začalo rodit v kole sedmém. Makar sehrál partii příliš rychle a naivně, soupeř jej potrestal a porazil. A šlo se sledovat pomocná hodnocení. Makar měl před tímto kolem půlbodový náskok na třetího a bod na další tři pronásledovatele. Existovala varianta, že Makar bude druhý, třetí i čtvrtý (a tato varianta nebyla vůbec nereálná, stačil k ní jeden výsledek). Nakonec ale Makar i přes prohru v posledním kole druhé místo uhájil a na krk mu večer byla pověšena stříbrná medaile. A nutno podotknout, že zaslouženě: jako jediný (nebudeme-li počítat velmistrovskou remízu v kole posledním) totiž dokázal o body obrat vítěze turnaje. Výsledky zde.
Po turnaji nás čekal ještě květinový (rozumějte dortový) ceremoniál přímo na místě, vyhodnoceno bylo šest nejlepších. Na stupínek si z naší výpravy přišel „jen“ Makar. Není bez zajímavosti, že z dvanácti medailí, které se rozdaly, každá putovala do jiného kraje – jen Liberecký a Karlovarský zůstaly bez medaile. Poté jsme se se šli naobědvat (stravovali jsme se v místním hotelu, plná penze byla formou výborného bufetu) a po vydatném obědě jsme všichni vyrazili na doprovodný program, který pro nás pořadatelé připravili, totiž na projížďku psím spřežením. I přes to, že program neutíkal zrovna nejrychleji (opravdu mám na mysli jen program, psíci běhali ostošest), děti si jej užily. Následoval návrat na večeři a poté přejezd na medailový ceremoniál.
Ve středu si pro nás organizátoři připravili doprovodný program v podobě řešitelské soutěže, kterého se účastnila většina šachistů. Tato doplňková soutěž se konala v Olympijském domě a mezi nejlepší osmičku se probojoval Matyáš Roubal, jenž nakonec bohužel vypadl ve čtvrtfinále. Po obědě jsme si na místě vyzkoušeli dvě disciplíny: biatlonovou střelbu a střelbu pro zrakové postižené. Po tomto zážitku jsme se plzeňským mikrobusem vydali až do Trutnova podpořit naše hokejisty v předposledním zápase skupiny v boji o postup do semifinále. Dobře rozehratý zápas (vedli jsme 2:0) s Moravskoslezským krajem jsme ale do vítězného konce nepřivedli a remizovali 2:2.
Ve čtvrtek se konal bleskový turnaj čtveřic. Po týmové poradě jsme postavili družstvo v pořadí Janouš, Roubal, Honcharov a Janoušková. Manšaft byl velmi vyrovnaný a doufali jsme v umístění v první pětce. V kole první jsme remizovali s velkými favority – s Královéhradeckým krajem. Po tomto zápase přišla řadu série vítezství. Toho času vedl kraj Olomoucký, kterého jsme se drželi a dotahovali jej. Pak nám ale trochu došel dech: v devátém i desátém kole jsme jen remizovali (za výhru se brali 3 body, za remízu 2:2 pak jen bod) a řada soupeřů nás dohnala. Když jsme navíc v 11. kole prohráli s Moravskoslezským krajem, zdálo se, že budeme bez medaile. Naději jsme pak vykřesali o kolo později, když jsme v ne bezchybném zápase zdolali outsidery z Liberce a okolí. Protože týmy kolem nás hráli pospolu, událo se, že jsme po dvanácti kolech ze třinácti, byli na průběžném druhém místě. Matematika byla jasná: výhra nad Středočechy = druhé místo, remíza = pravděpodobně třetí místo (ne hůř) a prohra = pravděpodobně místo čtvrté…
Zápas se nevyvíjel dobře: Marek to měl na první šachovnici obtížné s Jáchymem Němcem, Matyáš Roubal ztratil figuru, a tak jsme se s Pavlem shodli, že Adélka musí remízu odmítnout. Chyba. Matyáš partii dokázal zremizovat a Makar vyhrál. Adélka však pozici zkazila a Marek také bohužel prohrál. Olomoucký kraj zvítězil a dostal se před nás. Šli jsme sledovat zápas „Ústí – Praha“, souboj dvou týmů na čtvrtém místě. Jen remíza 2:2 nám zachraňovala medaili. Chtělo to od nás velké úsilí, ale po několikaminutovém čekání, bylo jasno: zápas skončil 2:2, bronz je náš! Ústí a Praha si rozdělily bramborovou příčku. Na květinovém ceremoniálu jsme obdrželi velký čokoládový dort. Odpoledne pak znovu patřilo hokeji: jeli jsme fandit naším hokejistům, kteří svedli boj o zlato (dopoledne totiž vyřadili domácí hostitele v semifinále) s naším známým Moravskoslezským krajem. A zápas to byl dramatický s identickým průběhem jako ve skupině. Opět vedení 2:0, opět nás soupeř dohonil. Tentokrát však soupeř přidal navíc třetí gól a z vítězství se radoval on. Pak jsme přejeli na medailový ceremoniál, na němž naši hráči převzali vytoužené bronzové medaile. Na to pak navázal ceremoniál závěrečný, Olympiádu (v pořadí krajů jsme skončili na krásném devátém místě) pak zakončil slavnostní ohňostroj. Výsledky zde.
V pátek nás už pak čekala jen vítězná cesta zpátky. Olympiádu jsme si moc užili, organizace (velká pochvala šachovým organizátorům, v čele s Jardou Šmídem, pořadatelům na místě, ale i krajským organizátorům) byla skvělá, prostředí nadmíru příjemné a doprovodný program byl také bezva. Kromě výše jmenovaného jsme zaskočili do bazénu, zahráli si holanďany či si udělali večerní procházku po okolí. I přes drobné zdravotní indispozice jsme vše zvládli na výbornou, atmosféra v týmu byla perfektní a nikdo si na nic nestěžoval.
